Už mě nebavilo číst objemové jídelníčky, vydávané na nejrůznějších stránkách pro příznivce kulturistiky, kde se psaly věci jako: "zeleninu a ovoce vynechte, toto je objemový jídelníček a z těchto potravin vám svaly neporostou, jsou to prázdné kalorie". Měl jsem dost doporučení od "výživových poradců" pro lidi, kteří chtějí být zdraví a hubnout a kterým je z ničeho nic předložen jídelníček o pěti striktně předepsaných jídlech. Takoví lidé potom musí obětovat značnou část svého pohodlí a financí pro to, aby plnily tyto směšné požadavky poradců a přešli na odlišný životní styl, byť v dlouhodobém důsledku to stejně většinou nevydrží, a vrátí se tam kde byli. Měl jsem dost veškerého humbuku, jak je důležité jíst často během dne. A proč to všechno?
Protože jsem v té době věděl, že pravda je ve skutečnosti poměrně odlišná. Viděl jsem desítky, možná stovky lidí, kteří dodržovali veškerá předepsaná pravidla a nezlepšovali se. A viděl jsem dost lidí, kteří byli zničeni režimem neustálého chystání, konzumace a stresu z jídla. Proč to všechno? Pokud se dají udělat byť podobné výsledky s daleko pro život příznivějším a lehčím režimem, proč na něj nepřejít? Zjistil sem však, že s tím lidé mají problém. Neustále opakování důležitosti počtu jídel a zakořeněnost této myšlenky v celé oblastí fitness jim nedovolí prohlédnout, neuvěří tomu ani s předloženými důkazy. A co teprve, kdyby jim někdo tvrdil, že s jiným režimem lze dosáhnout i lepších výsledků.
Také jsem byl skeptik a nevěřil jsem. Pak jsem ale začal číst zahraniční zdroje a zjistil jsem, že až překvapivě mnoho odborníků: doktorů, výživových specialistů, profesionálních sportovců a hlavně silových trenérů psalo o nejrůznějších výhodách a benefitech toho, když člověk opustí zažité konvence velkého počtu jídel (a jejich skladby). Protože jsem v té době neměl žádné výsledky a již roky jsem se úspěšně přejídal v honbě za jimi, rozhodl jsem se, že nemám co ztratit a vyzkoušel to. Dnes již vím, že to bylo to možná nejlepší co jsem kdy pro sebe udělal a že k frekventované stravě se nikdy nevrátím.
Když jsem tedy zjistil, že pravda může být někde úplně jinde a začal jsem sledovat, jak fanaticky je však frekventované jedení všemi a na všech vymáháno, nemohl jsem tuto skutečnost pojmenovat jinak než jako:
Mýtus o stravě
Od té doby, co jsem prohlédl a seznámil se s koncepty, které mýtu o stravě odporují (což je například i Paleo dieta), již jsem jej nepředepsal jedinému klientovi a také tak nikdy neučiním. Řekl jsem si však, že by možná nebylo na škodu seznámit s těmito informacemi širší veřejnost, aby si každý mohl udělat svůj obrázek o skutečnosti a rozhodnout se, respektive vyzkoušet, zda je na tom něco pravdy. Stal jsem se tedy externím redaktorem Ronnie.cz a vytvořil čtveřici článků z cyklu Mýtus o stravě.
První část je spíše takové zkušenostní východisko. Chtěl jsem, aby se každý obrátil k sobě a upřímně si řekl, zda s tím jak se stravuje je spokojený, zda není otrokem mýtu o stravě, tedy nemá iracionální strach z hladu nebo nedodržování předpisů frekventované stravy. A jestli je spokojený s poměrem svých nákladů (jak finančních, tak zahrnujících náklady časové, společenské, psychologické a další) a výnosů (zda se tedy konstantně zlepšuje v oblastech, kvůli kterých aplikuje frekventované jedení).
V první části článku jsem také upozornil na první z případů toho, jak je člověk bohužel bytost iracionální a nechává se nevědomky ovlivnit řadou externích a interních vlivů, a to na ritualizaci chování ("musím jíst každé tři hodiny jinak se stane něco špatného") a pověrčivé chování ("pokud vynechám jídlo, začne se mi rozpadat svalová hmota").
V druhé části se pak již konkrétně dostávám k tomu, PROČ je jedení dle mýtu o stravě pro většinu lidí špatně. Jedná se o běžně dostupné znalosti lidského těla, které se lze dočíst ve vědeckých publikacích o GIT, v knihách z oblasti endokrinologie, gastroenterologie, neuropatologie a řadě dalších a také v celé plejádě příbuzných oborů. Aby článek začal plnit i praktickou funkci, přidal jsem nakonec orientační rozpis jídla, který zatím pouze říká JAK ČASTO, ale ne CO jíst, aby člověk mohl těžit z benefitů tohoto odlišného stravování, pokud chce nabírat svalovou hmotu nebo zvyšovat výkonnost.
V dohledné době vyjde třetí část, zabývající se dalším popisem principů, dle kterých je příliš frekventované stravování špatné, tentokrát to bude se značným přesahem nad rámec pouhého posilování, a to až k celkovému zkvalitnění života. Bude také obsahovat rozpis pro ty, kteří chtějí shazovat tuk.
Ve čtvrté, poslední části, pak bude nastíněno, jak zkombinovat správnou frekvenci jídel s druhem jídla a suplementy tak, aby došlo k požadované maximální využitelnosti živin z potravy a člověk tedy nemusel jíst denně osm jídel a přitom mohl nabírat svaly (respektive shazovat tuk).
A.Č.
